HN: Jak je to s lidovou hudbou na Slovensku, daří se udržet kontinuitu? Anebo mizí pod tlakem civilizace?
Na Slovensku existuje velké množství folklórních skupin, které udržují tradiční hudbu ve stylizované podobě. Ale hudba zároveň žije vlastním životem v autentickém prostředí slovenských dědin i horských samot. Nikdo ji neorganizuje, uměle neovlivňuje, a ona si přitom potichu brouká tu svoji. A pak jsme tu my, lidé z měst, propagátoři world music. Svým dílem se snažíme přispět k udržení kontinuity. Často mi chodí e-maily od lidí, kterým naše hudba otevřela cestu k folklóru.

HN: Zabýváte se sama "sběrem" lidových melodií, nebo už všechno vysbírali sběratelé před vámi?
Myslím si, že studnice lidových písní je na Slovensku nevyčerpatelná, je to organismus, který stále žije. Sama jsem strávila spoustu hodin studiem zpěvníků v hudebním archívu. Stačí se jen hlouběji ponořit a píseň vás zavede na místo, kde vznikla. Jeden příklad je na našem novém albu: Hají Belí, podle originálu, který Irena Brodzianská z Brehů, narozená roku 1925, zazpívala sběratelce Janě Tencerové.

HN: Na vašem albu je také velmi pozoruhodné aranžmá skladby Duchny. Jak vznikalo?
Tou nahrávkou jsme se vrátili do minulosti. Spojením slovenské a maďarské svatební písně jsme znovuvytvořili Uhersko. Na svatební hostině hrál turecký orchestr sestavený ze slovenských houslistů - Stano Palúch, Andrej Záhorec, Ján Kružliak.

HN: Máte nějaký hudební idol?
Podle toho, ve kterém žánru. Profesionálně se totiž zabývám vážnou hudbou. Mám ráda hudbu 20. století i současnou tvorbu. V žánru, v němž sama tvořím, jsou mou nejoblíbenější skupinou Farlanders z Ruska, líbí se mi Värttinä z Finska i Mercedes Peon ze Španělska. A hlasovým projevem byla mým idolem nedávno zesnulá Zuzana Navarová. Na hudbě Nerezu jsem vyrůstala. Zajímavé je, že i Zuzana se ve své tvorbě propracovala k world music.