Jej družina / Slovensko /

Když organizátoři švýcarského prestižního festivalu v Martigny, hledali na Slovensku vhodného reprezentanta podle svého gusta, donesly se jim hlasy vycházející z Matice Slovenské o hanobení kulturního dědictví, ba co víc, o plivání na jeho oltář; v ten moment jim bylo jasné, že svého koně našli. Hysterie ‘hej Slovákov’ totiž směřovala k mladé bánskobystrické folkrockové kapele Jej družina, dnes možná jediné svého druhu na Slovensku. Co se týče obsazení Jej družiny, nemá snad chybu : etnomuzikoložka, vynikající zpěvačka a krásná víla Zuzana Mojžíšová, jeden z nejlepších slovenských dudáků a hráčů na fujaru Rasťo Andris, jazzový houslista Juraj Chupač, světa znalý folklórní violista Martin Šúr a rockeři - kytarista Mišo Béreš, basák Atila Béreš a bubeník Peter Gogola. Švýcarské zadostiučinění, festivalový úspěch, posluchačská procesí na domácí koncerty a nepřeslechnutelný dravý folkrockový zvuk přivedlo vydavatelství Radio Bratislava k rozhodnutí vydat Jej družině z roku 2001 album, k němuž mám soukromou poznámku : nic vervního a radostnějšího, schopného strhnout i váhavé, jsem už dlouho neslyšel. Na otázky odpovídá Zuzana Mojžíšová.

Doslechl jsem se, že jste trnem v oku tzv. hej Slováků, soustředěných v Matici Slovenskej, kterým se váš přístup k 'nedotknutelnému národnímu dědictví' ani trochu nelíbí. Mě to přijde jako výborný stimul k vyvrácení dvěří z dusivé místnosti, takové to zdravé 'nasratie'. Nebo vám to nedodává sílu dokázat, že tradiční hudba není a nemůže být nedotknutelnou konzervou?

- Lidová hudba je pro nás obrovským zdrojem, ať už po melodické nebo textové stránce. Máme za to, že právě ti, kteří se nyní bouří, že folklór przníme, v minulých letech dělali totéž. Vždyť co je to choreografie tance ve folklórních souborech. Jde o tu samou stylizaci původního lidového tance. Oni to ale dělali podle určitých předepsaných choreografickcýh schémat, které korespondovaly s ‘onou dobou’. Ať už šlo o obrovské počty lidí na pódiích / podle názoru, že pracující lid dokáže rovněž vytvářet hodnotná umělecká díla / nebo o schématismus v tancích. Proto bychom ve svém přístupu k lidové hudbě chtěli stavět na přirozenosti a lidskosti. V předešlém režimu se folklór chápal jako jedna z hlavních ideologických zbraní - vymývání mozků proletariátu. Byly na to ze státní pokladny vynakládané nemalé finanční prostředky, umožňující parazitovat na tradiční lidové kultuře mnohým tzv. umělcům, kteří si tímhle způsobem zabezpečovali svou existenci. Na Slovensku tak vznikla jakási představa čistého ‘uměleckého’ folklóru. Přitom právě tahle idelogie má na svědomí postupné mizení pravých tradičních hodnot. Z vesnického prostředí se začaly pomalu vytrácet specifické prvky té které oblasti a nahrazovala je jednolitá forma tanečně-hudebních motivů. Dnes se proto už těžko chápe například kulturní región Podpoľanie jako oblast mnohých folklórních specifik - co vesnice to jiná tradice. Dnes Podpoľanie znamená : „človiečik v klobúčiku s holým pupkom a krpcami“ , přitom tento kroj byl typický pouze pro jednu vesnici z Podpoľanie a vyvinul se až v 2O. století.

A jak si na tom v současnosti na Slovensku vlastně lidová hudba stojí ?

- Podle mě si žije vlastním životem, ať už se o ní někdo zajímá nebo ne. Je až zarážející, že i dnes spousta ‘Vyvolených’ nepřijímá tradiční hudbu v její pravě podstatě. Není problém najít na mnohých usedlostech hudební seskupení, kde nástrojové obsazení vychází z omezených možností a schopností muzikantů. Sama jsem se setkala s kapelou v obsazení housle, saxofon, akoredon a buben v prostředí, kde podle ‘Vyvolených’ mimo houslí zbytek nástrojů nemá co dělat a z toho důvodu nemá právo patřit do klenotnice autentického folklóru. A přitom jde podle mě právě o autentický folklór ! Takové hudbě nelze ukazovat směr, ta si jde vlastní cestou.

A vydává se s vámi na ní i mladá generace posluchačů, nezkažená bolševickými folklórními směrnicemi ?

- Lidová písnička je tvárná, jako každý jiný hudební materiál. Chce to ale vycítit její správnou podstatu, jejího ducha. Jedno jestli se jedná o moderní nebo archaickou prezentaci. Snažíme se těm písničkám vtisknout moderní, době příbuznou pečeť. Mladý lidi na Slovensku se dnes dělí na ty, kteří rádi poslouchají folklór nebo se mu amatérsky věnují a na jiné, kteří ho vyloženě nesnášejí, nemají k němu žádný vztah, není jim sympatické prostředí folklórních souborů a už vůbec ne veřejná hromadná vystoupení. Vidíte a naše hudba pronikla až k nim. Svým rockovým zvukem je jim bližší, přístupnější. Dokonce za námi chodí a tvrdí , že až teprve při naší hudbě pochopili krásu lidových písniček.

které z těch písniček mi nepřijdou, že by pocházely pouze ze středního Slovenska. Znáte je od rodičů, prarodičů nebo listujete ve starých zpěvnících ?

- Dodnes se profesionálně věnuji hudbě. Pracuju totiž jako dramaturgyně Orchestru lidových nástrojů Slovenského rozhlasu. Tancovala a zpívala jsem ve FS Partizán a později ve Slovenskom gajdošskom združení a vlastně jsem i sólistkou OLNSRo. Čerpám přímo z autentických nahrávek, vlastních výzkumů, ze současného pojetí lidové hudby i starých slovníků. Ty písničky většinou pocházejí z Liptova, Podpoľania, Horehronia, Gemera a Šariša.

V Anglii je v současnosti, hlavně u zpěvaček, zvykem spojovat do jednoho celku několik písniček najednou. Všelijak je stříhat a znovu skládat. Děláte to také nebo je používáte v původní textové a melodické podobě?

- Když hledám nové písničky, narážím přitom na nádherná témata, která si vyloženě říkají o nový kabát. Přesto se zatím v kapele snažíme zůstat u původních melodií a textů. Občas měníme pouze tonalitu, rytmus a harmonii

V kapele se sešli folkloristé s rockery, klasiky a jazzmany. Když těm písničkám berete míru na onen nový kabát, kdo má navrch ?

- Když doma najdu nějakou zajímavou písničku, připravím si ji na klavíru a donesu na zkoušku, kde se spustí samotný tvořivý proces. Komu ta píseň zarezonuje, angažuje se nejvíc. A to pak záleží na tom, zda vyšel z rocku nebo jazzu. Často tomu ale předchází bouřlivá debata, cesta dohadů a samozřejmě kompromisů. Proto se někdy stává, že písnička musí k ledu a za čas se k ní, často už s jiným pohledem vracíme. Takhle vznikla například Bránička nebo Ta vypimo, zpívaná v pravém kokavském nářečí, tedy tím, kterým se dodnes mluví v obci Kokava nad Rimavicou.

Kdo vlastně dal k založení kapely popud ?

- Myšlenka fůze folklóru s jinými žánry v nás pracovala už delší čas. Pak jsem ale s Raťom Andrisom, mimochodem mým kolegou z práce, připravili program k 5O. výročí založení SLUKu a vyprovokovali jsme k podobným pokusům Zuzanu Homolovou, Andreje Šebana či Petra Uličného. Ten koncert vyvolal značnou polemiku ze strany ‘Vyvolených’ a tehdy jsme si řekli, dobrá, my vám dokážeme, že takový hudební směr má své opodstatnění. Samotným impulsem k založení kapely ale byla spíš oslava jubilea mého otce architekta, který pořádal vernisáž své tvorby. Dala jsem dohromady šest chlapců z různých žánrů a Jej družina byla na světě.

Převážně stojíte na folkrockové půdě ovšem reggae skladba Čičmany naznačuje, že do budoucna by to tak být nemuselo. Přemýšlíte o tom ?

- Jde o spontánní reakci na celovečerní ‘poslech’ reggae v hospodě U Machnáča. A jenom doufáme, že podobných hospod, kde budou hrát blues, funky nebo hip-hop ještě ve svém životě pár navštívíme.