Aby to nebyl čistý folklór…

Poprvé jsem se s Jej družinou setkal jako posluchač, když mi kapela na začátku loňského roku poslala své první album. Osobnější setkání se odehrálo loni v létě na festivalech. Avšak na povídání z očí do očí jsme se dostalo až na začátku roku letošního. U stolu se mnou seděli Zuzana Mojžišová a Rasťo Andris. Měli bychom si povídat hlavně o nové desce. Ale protože ke čtenářům Folk & Country hovoříte poprvé, pojďme to vzít pěkně od začátku. Kdy, kde a jak vznikla Jej družina?
Z: Skupina Jej družina vznikla v roce 2000 na podnět mého otce. Ten oslavoval životní jubileum a přál si, aby na oslavě zaznělo něco lidového, ale aby to nebyl čistý folklór. A tak jsem se rozhodla, že dám dohromady pár kluků, které jsem znala z oblasti rockové hudby nebo folklóru, a nacvičili jsme pět písní. Ty jsme zahráli a měli jsme úspěch. Rasťo a já pracujeme v rozhlase, a tak jsme se rozhodli ty písničky natočit. Skladby jsme nahráli, vysílaly se, vydavateli se to líbilo a řekl, že by to mohl vydat. Rozhodli jsme se tedy v tom pokračovat dál.

Byla tu tedy určitá cesta od jednorázového projektu k regulérní kapele, která objíždí festivaly. Museli jste se do něčeho takového nutit, přemlouvat, nebo to vzniklo spontánně?

Z: Bylo to velmi spontánní. Viděli jsme, že se to lidem líbí, a navíc u nás na Slovensku neexistuje jiná taková skupina, která by hrála slovenské lidové písně (maďarské hraje skupina Ghymes). Bylo v tom takové nadšení a radost, nikdo nikoho nemusel do ničeho nutit. Kdy přesně vyšlo vaše první album? R a Z (doplňují se): V červnu 2001 bylo venku. R: Potom se už rozběhla taková ta povinná jízda – absolvovali jsme nějaké koncerty a taky jsme museli tento titul prezentovat. Jak už Zuzka říkala, do té doby nebyl takový žánr na Slovensku moc známý. Folklór u nás existuje v takové dost archaické podobě, proto jsme museli dost vysvětlovat, proč jsme se rozhodli právě pro takové modernější pojetí. Chtěli jsme ty lidové písně přiblížit i mladším posluchačům, kteří folklór v té pravé, autentické podobě moc neznali.

Loni jste vystoupili na Na Zahradě a několika dalších festivalech i u nás. Ovšem krátce poté se začaly objevovat zprávy, že kapela v dosavadní podobě dál pokračovat nebude. To vlastně souvisí s tím, proč druhé album vyšlo pod hlavičkou Zuzana Mojžišová a jej družina (s malým „j“ na začátku).

Z: Pokusím se to vysvětlit. Když jsme začali pracovat na druhém albu, které mělo vyjít koncem roku 2002, nastaly v kapele názorové rozdíly. Baskytarista Atila Béreš se rozhodl, že si založí vlastní formaci, se kterou bude koncertovat v rockovější podobě. Zbytek kapely zůstal soustředěný kolem mě a my jsme pokračovali v započaté práci na nových písních.

Co tedy na novém albu posluchač najde?

- Z: Najde tam čtrnáct lidových písní v modernějších úpravách, a to z různých regionů. Poprvé jsme sáhli i po západním Slovensku, což se nám na prvním CD nepodařilo. Teď jsme už našli písně, které byly vhodné pro zpracování tohoto typu.

A vy pocházíte odkud?


Z: Já i Rasťo pocházíme ze středního Slovenska a vlastně i skupina vznikla v Banské Bystrici, v srdci středního Slovenska. K těm písním bych ještě řekla, že jsme začali používat nové nástroje, které naši hudbu víc zabarvují. Je tam mnoho nových dechových nástrojů, které obsluhuje Rasťo.
R: Já hledám po Slovensku různé aerofonické lidové nástroje a potom se na ně snažím naučit hrát. A pak je implantuji do naší hudby, aby byla trochu zajímavější. Aby to trošku dýchalo tím dřevem a slovenským naturelem. Jsou tam nástroje jako fujara, což je královský lidový nástroj, jsou tam různé druhy píšťal (třídírkové, bezdírkové, šestidírkové píšťaly, „dvojačka“), dále gajdy dvouhlasé i jednohlasé, je tam valašská příčná flétnička.
A vedle toho třeba saxofon…
R: Ano, vedle těchto tradičních dřevěných nástrojů se snažím něco vyloudit i na saxofon. Ty nástroje, které jsem vyjmenoval, jsou totiž nedokonalé – nejsou schopné zahrát tak velkou šířku možných tónů jako právě saxofon. A já jsem už vysloveně pociťoval potřebu zvládnout takový nástroj, na který bych si mohl zahrát melodie a písně, které na lidové nástroje zahrát nejdou. Z dalších nástrojů, které uvádíte, mě zaujal mrmlák. Co je to?
R: Je to džbán, na kterém je namontovaná kůže a ve kterém je vyhloubený otvor. Do tohoto zařízení se vkládá palička, která se otírá o blánu kůže, a tím vzniká takový charakteristický „mrmlavý“ tón. Je to nástroj spíš rytmický než melodický. Jak k takovým nástrojům člověk přijde?
R: Člověk si to musí všechno „odšlapat“ po těch slovenských kopcích. Některé nástroje se dají najít v různých muzeích nebo sbírkách, a člověk se potom k tomu dopracuje různými experimenty. Já si tyto nástroje sám vyrábím. Pocházím z Detvy, což je takové slovenské folklórní centrum. Můj otec vyráběl různé aerofonické nástroje, a tak jsem k tomu přičichl už odmalička.

V bookletu je uvedeno celkem 15 muzikantů. Kolik z toho tvoří členové kapely a co jsou hosté?

Z: Základní sestavu, která jezdí na koncerty, tvoří sedm členů. Já zpívám, Rasťo Andris hraje na píšťalky a fujary, Janko Kružliak na housle, na kytary Mišo Miroslav Béreš. A potom je tam kontra (tedy viola), baskytara a bicí. A tyto tři členy obměňujeme, na CD jsme je zvali podle toho, kdo se stylově do které písně víc hodil. Album je tím pádem stylově různorodé. A na koncertě hraje ten, kdo má čas.

O písničkách jsme si už řekli, že pocházejí z různých částí Slovenska. Jak ty skladby vyhledáváte?

Z: Nejsou to známé písně. Neznají je dokonce ani kamarádi z folklórních souborů. Jezdíme po výzkumech, na festivaly, které skončí velmi příjemně při sklenici vínka nebo piva. Sedí tam s námi původní obyvatelé vesnic, od kterých se učíme většinu těch písní. A protože my oba dva pracujeme v rozhlase, máme přístup k archivu. Čerpáme tedy i z archivů, dále ze sborníků a sbírek. Co s písničkou děláte poté, co si ji vyhledáte? Jak probíhají úpravy?
Z: Ta píseň mi napřed dlouho zní v hlavě a musí se mi hodně zalíbit a musí mě něčím oslovit. Potom si sednu ke klavíru a začnu se skladbou experimentovat po stránce rytmické nebo harmonické. Dospěji většinou k něčemu, co si potom nahraji na kazetu a to přinesu kapele na zkoušku. Všichni si to poslechnou a potom to začneme hrát. Každý do písně vloží něco svého. Máte už u toho klavíru představu, jestli bude v písni například fujara nebo saxofon?
Z: Jak kdy. Někdy je jasné, co tam bude, ale jindy se i Rasťo během nahrávání rozhodne, že by tam měl raději nějaký jiný nástroj. Jak se naši čtenáři mohou k vašemu albu dostat? Seženou je v obchodech v Čechách a na Moravě?
R: Podnikám určité kroky, abychom toto CD mohli distribuovat i v českých zemích. Ale máme také webovou stránku, na které si můžete naše cédéčka objednat a my vám je rádi pošleme. Adresa zní: www.jejdruzina.sk.

Kde vás uvidíme letos v létě?
R: Zatím je všechno v jednání, ale rádi bychom přijeli trošku víc zahrát do České republiky, protože máme s hraním u vás velmi dobré zkušenost. Publikum je tu skvělé a rádi bychom tady hráli co nejvíc.

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)